Král rybář

Bláznovina prvotřídní kategorie, ale s vynikající dvojicí Bridges - Williams, kteří jsou číslem jedna. Je to milé, že i mezi blázny se najdou pozitiva, láska a smysl pro humor. Zde je to dáno i určitou nadsázkou, vidinami o ohnivých rytířích a "Svatém Grálu" :-) Možná ale zbytečně dlouhé... 60% (25.08.2012)

Excelentní herecké trio a inteligentní scénář s pár obyčejnými i originálními prvky je hlavní devizou tohoto lidského a ve svém nadhledu optimistického snímku nejen o lásce. Jakkoliv je postava Bridgese sympatická a postava Williamse zvláštní a zajímavá, bez fantazie Terryho Gilliama a lehce nadpozemského pojetí by Král rybář mohl být rychle zapomenut, přeci jen tak oslňující zase není. Je však velice příjemný, milý, trošku bláznivý a nakonec snad i u toho srdíčka zahřeje. 7/10 (21.07.2009)

Když blázen potká blázna, připadají si normální, jen pro ostatní jsou to pořád blázni... ale kdo je vlastně dnes normální? A stojí to vůbec za to? Vždyť je přece mnohem lepší schovat se pod roušku bláznovství a místo pravidelného vstávání do práce se vydat na výpravu za svatým grálem. Možná, když překonáme svůj strach, s tím grálem dokonce porazíme své démony a najdeme i něco víc, snad lásku, snad štěstí, možná snad i zmoudření nad svým životem... kdo ví? 9/10 (01.11.2007)

No né! Taky mám teď důvod k menší oslavě. Hlásím, že úplně poprvé jsem nadšen z filmu Terryho Gilliama! Dostal ode mě už dost šancí, ovšem nikdy mi jeho styl nesedl a úpřimně jsem většinou nepobral ani případný smysl jeho podivných filmů, na můj vkus formálně přeplácaných a často jakoby ani nedržících pohromadě. Ale Král rybář... to byl úžasný a krásně zpracovaný epický příběh, s nejednou silnou a nezapomenutelnou scénou a skvělými hereckými výkony – Robin Williams se snad pro roli Parryho přímo narodil. :) A nekrátil bych z té dlouhé stopáže snad ani minutu. To jsem si spočátku ani neuměl představit, že by mě tolik chytl děj z prostředí bezdomovců a života arogantního DJe, ale stalo se a bylo na tom skutečně něco fascinujícího. Přes drobnou počáteční nechuť mě brzy ten film uvanul svou lidskostí a také kouzlem jedinečného vyprávění. Už jen ten první střet hlavních postav ve společnosti dvou komunit v zapadlém smetišti nad vodou, který vnáší poprvé do dění originální fantaskní nádech, mě dostal a začal jsem tušit, že sleduji něco hodně výjimečného. Gilliam zmírnil ze své tradiční formy a prošpikoval přímočarý tragikomický příběh svými typicky absurdními výtvarními, komickými i muzikálovými vložky jen v pečlivě zvolených chvílích a já si snad poprvé tyhle Gilliamovy atrakce všechny nesmírně užíval (včetně vrcholné pasáže s červeným netvorem, která svým pojetím zachází až do horroru). Nad plným počtem po skončení ani neváhám. [90%] (09.07.2022)

Tak tento Gilliamov film som plne docenila až na druhé pozretie. V kine v Písku. A tiež obsahuje scénu, ktorá na mňa pôsobí presne ako scéna v 12 Monkeys, keď Willis počuje rádio. Scéna, keď Williams po rande dostane svoj záchvat. Scéna, pri ktorej sa chcem smiať a plakať skoro zároveň. Pretože sú to krásne scény a pretože mi záleží na postavách. Bridges s Williamsom stvorili dokonalú dvojicu, ktorá sa navzájom potrebuje, aby jeden aj druhý našiel zmysel svojho života a zbavil sa svojich démonov. Napríklad aj behaním po parku s holým zadkom. A ešte dve nezabudnuteľné scény, jedny z tých, ktoré si z tých stoviek filmov navždy uchovám v pamäti: tanec na stanici a Jeterov krásny hudobný pozdrav. (27.08.2011)